Žárlivost – Co je ještě v pořádku?

Žárlivost – Co je ještě v pořádku?

Žárlivost je známá nám všem. Některým méně, některým více. Je to běžná lidská vlastnost. Dokážeme však rozpoznat co už je příliš a co je  ještě v pořádku? V dnešním uspěchaném světě, trávíme se svými protějšky méně času než dříve. Jsme spolu v kontaktu především díky mobilním telefonům, či sociálním sítím. Je to ale v pořádku? Na tuto otázku si musí odpovědět každý z nás, sám. Někomu to třeba vyhovuje, někomu ne.

Své životy věnujeme především kariéře a proto nemáme čas se věnovat tolik partnerovi. Pokud ale přeci jen jsme si schopni, tu chvilku na sebe si najít tak je to v pořádku. Někdy ovšem vidíme, že se partner chová „divně“.. Chodí mu podezřele často SMS, volají mu neznámá telefonní čísla. V tento okamžik se v nás rodí žárlivost . Ovšem ani tyto „náznaky“ nemusí znamenat to, že nás partner podvádí a není to důvod proč žárlit. Je ale samozřejmé, že si žena brání svého samečka a chce aby měl oči jenom pro ní. Chlapi to ale vnímají jinak. Když se chlap podívá na nějakou jinou ženu, tak ne proto, že by vás už neměl rád ale prostě proto, že je to chlap. Každý prezentuje žárlivost a nedůvěru jinak. Upřímně, kdo z nás se ani jednou nepodíval do mobilního telefonu své drahé polovičce? Každý člověk se minimálně jednou podíval své drahé polovičce do mobilního telefonu, když u toho ten druhý zrovna nebyl, a to si přiznejme. Hysterické scény jsou známé spíše nám, ženám. Z vlastní zkušenosti musím říct, že ženy jsou žárlivé z toho důvodu, že mají strach aby o své protějšky nepřišly. Někdy si ale bohužel neuvědomujeme, že právě kvůli žárlivosti o své milované přicházíme, a že si je odháníme od sebe vlastně samy a to právě díky žárlivosti.

Nejsme si schopni představit jak moc, právě žárlivost ničí vztahy. Neustálé podezírání, vyčítání, vyhrožování, scény nám vztah rozhodně nezachrání. Právě naopak. Ale jak poznat hranice žárlivosti? Existuje vůbec nějaká hranice? Co je ještě „roztomilé“ a co už je přespříliš? To si myslím, že ani psychologové nejsou schopni říci. Každý člověk to pozná sám. Ale  také si přiznejme, především my ženy, že nám občas lichotí když náš milý žárlí na nějakého neznámého který po nás „pokukuje“. Zkrátka já si myslím, že žárlivost v malé míře je „zdravá“.. Je zcela samozřejmé, že máme strach abychom nepřišli o něco co je nám blízké. Jenom si musíme hlídat abychom právě neporušili tu pomyslnou hranici…která se vlastně určit ani nedá, ale zcela jistě jí poznáme všichni…

Ohodnotit