Deprese mladistvých, kde se berou?

Deprese mladistvých, kde se berou?

V mládí měl každý své světlejší, ale i ty stinné stránky. U dnešní populace je ale druhý případ stále častější. Možná se divíte, kde dnešní mládež na „deprese“ chodí, že je jejich život naprosto bezstarostný, ale možná to tak není. Každé období má své pro a proti, možná na to jen někdy zapomínáme. V současné době můžeme sledovat hlavně na sociálních sítích příspěvky o smutku, pláči a bezmoci od populace 7-17 let skoro pravidelně. Je tato jistá přecitlivělost vlivem internetu, nebo tomu tak bylo vždy, jen se o tom nemluvilo? Stále se ptáte, proč se tato generace tolik trápí? Máte zde pět příkladů.

 

1. Přátelé

Samozřejmě, přátelé tvoří v tomto období velice důležitou součást života, tvoří se pouta na celý život, ale naopak se i stará pouta rozpadají. Vztahy jsou velice propletené, často dochází k hádkám typu: „Ty se s ní bavíš? Vždyť mě pomlouvala!“ a následně se z toho rozvine konflikt na život a na smrt, tak tomu bylo vždy, ano. Ale dnes je to ještě podpořeno sociálními sítěmi, kde se do konfliktu začnou přidávat i ostatní a vznikne z toho něco, jako válka mezi dvěma soupeřícím klany, které čekají, dokud jeden z nich nepadne.  Přičemž rodiče často nic netuší, jen pozorují, jak je jejich ratolest rozrušená, nechce za žádnou cenu do školy a reaguje podrážděně na otázky týkající se jejích přátel. Tlak na dítě je v dnešní době velice silný a dokáže udělat z komára toho největšího velblouda. Kde jsou ty časy, kdy se všechny spory řešily lopatkami na pískovišti?

2. Rodina

Ač se Vám zdá, že je pro Vaše dospívající děti rodina na místě posledním, velice se mýlíte! Vždy to bude a je místo, kde se mohou ukrýt před světem. A v rodině jsou členi, u kterých jsme si skoro 100% jistí, že nás opravdu podrží. Proto, i když se jedná o malý problém, je všemi členy dost vnímán, zvlášť  členy, se kterými cloumají hormony jako o závod. Když se člověk necítí dobře doma, ztratí tím pevnou zem pod nohama, tu jistotu, kdyby se něco stalo… Mladí se velice trápí, každý by chtěl mít se svými rodiči skvělý vztah, když tomu tak není, je to na jeho psychice velice znát. Člověk nevnímá tlak od nikoho tolik, jako právě od své rodiny.

3. Škola

Ano, jsou výjimky, kdy je škola mladým lidem naprosto ukradená, ale těch je opravdu jen pár. Všechny ostatní trápí, když mají nějaké problémy, co se týče učení. Každý má radost z dobré známky. Rodiče si to nejspíš nemyslí, ale na vzdělání jim opravdu záleží, většina z nich sní o úspěšném studiu a následně i o ukončení vysoké školy, o vysokém postavení v práci a vidina vysokého výdělku přeci nikomu nikdy neublíží. Bohužel, dostáváme se zpět ke 2. bodu, je-li tlak rodičů na dítě velký, je to problém. Zaznamenán byl nejeden případ sebevraždy dítěte, kvůli tomu, že dostali špatnou známku a měli strach z reakce rodičů. Stojí to za to? Asi každý použije větu typu: „Ne, že dostaneš horší známku, než trojku, pak si mě nepřej!“ je to špatný přístup, může v dítěti vyvolat vážné psychické problémy, např. zvracení před zkouškou. Lepší přístup je motivace, za dobré vysvědčení slíbit odměnu ve formě obědu v oblíbené restauraci, nebo nová sluchátka apod.

4. První lásky

První polibky, první zklamání… Nejspíš jsou pryč časy, kde byly tyto dětské vztahy brány velice lehkovážně a asi v tom bylo to kouzlo. Dnes už můžeme zažívat hysterické dívenky, kterým nebylo ani 10 let, ale přemýšlí o sebevraždě, protože se  nimi rozešel jejich milý. V případech, kdy věk obou partnerů přesáhne hranici patnáctých narozenin nabírá vztah na vážnosti. První krůčky k intimnímu životu jsou pro mladistvé velice těžkým obdobím, neví, zda odhodit zábrany, či nikoli, je to ten pravý, nebo ne? Většina doufá a opravdu si myslí, že je tento partner opravdu jediný a vztah potrvá až do smrti, nejlépe ještě déle. V drtivé většině přijde zlom, vztah končí a pro mnohé se tím zhroutí svět, rozpouští se tak vzdušné zámky, představy o společné budoucnosti. Někteří to hodí za hlavu a berou to jako zkušenost, jiní zase propláčí dny a noci a jejich přístup k životu se změní na „bez něj/ní už nechci žít, nemá to smysl“. Smutné je, že někteří jedinci to opravdu myslí vážně, jiní si uvědomí, že tohle byla jen první zkušenost a musí se jít dál, jednou přeci všichni narazíme na toho pravého. No, tímhle si prochází i dospělí, nemám pravdu?

5. Je to cool

Možnost, kterou většina z Vás nepochopí. Bohužel, je tomu tak. Mladí jdou s davem, abych byla přesná, tak většina. Všem je nám znám styl EMO, kde je hlavním pravidlem plakat, mít černou patku a vyžívat se v sebepoškozování. Mnoho lidí z této komunity je ale naprosto jiných, než se tváří. Je to přístup „pláči, abych mohla plakat s někým“ a opravdu to tak funguje. Někteří jedinci to berou jako styl života, jiní to mají pouze jako cestu ke zviditelnění, nedokáží se prosadit „normálně“, tak volí tuto cestu. Když se smějí všichni, budu já jediná, co se smát nebude, budu tím zajímavá… Že by se jim honilo hlavou něco takového? Vždyť přeci úsměv je ten nejkrásnější doplněk, make-up, dokáže toho více, než jakýkoliv dar. Proč se tedy nesmát, když každý z nás je originál? Než být černou plačící ovcí…

Asi se ptáte, jak tomuto asi zabránit u svých dětí, nebo svých známých. Vše je o upřímnosti a otevřenosti. Nejdůležitější ze všeho je komunikace, nebát se zeptat na věci, které by nás mohly trápit a když nás už něco trápí, proč s tím něco neudělat? Vždyť život je krátký na deprese, zvlášť v mládí, které by mělo být tím nejkrásnějším obdobím života!

Ohodnotit