Podstoupili by jste plastickou operaci?

Podstoupili by jste plastickou operaci?

Perfektní proporce, hlaďoučká pokožka ani gram tuku navíc. Chlapi z nich mají jazyk po kolena a my, obyčejné ženy pouze bledneme závistí. Jsou to prostě kočky. Ale pozor! To co vidíme, nemusela dotyčné přidělit jen štědrá příroda. Nemusí to být ani výsledek pravidelného cvičení či vyvážené stravy. To co vidíme může být i silikon, botox a liposukce. Nač zbytečná námaha, když je tu mistr chirurg, který vás může proměnit na druhou Laru Croft! Proč bych si nekoupila nová prsa, když mám hrudník po tatínkovi? Proč bych si nedala vyhladit vrásky, když se začínám krčit jako šarpej? Proč bych si nedala odsát tuk ze stehen, když se třesou jako aspik? Proč bych nemohla být krásná, když na to prostě mám!

Perličky z minulosti

Už od nepaměti podstupovali ženy pro krásu věci nevídané. V kmeni Paduangů v Thajsku byl odjakživa „in“ žirafí krk. Aby domorodky splňovaly tyto zvrácené představy estetiky, nosili na něm od pěti let kovové obruče. Tento zvyk tam přetrval dodnes. Zajímavým příkladem je i éra baroka někdy z přelomu 17. a 18. století. Ideálem byla tehdy fešanda s vosím dříkem a kyprými vnady. Aby se však dámy vešly se do uzoučkého korzetu, nejednou to řešili opravdu radikálním způsobem – lámali si žebra. V Japonsku kdysi považovali za krasavice ženy s malými nožkami. A proto tyto ženy nosily už od útlého dětství botičky, které jejich nohám zabránily růst.

Horký trend dneška

Doba samozřejmě pokročila a na proměny „ošklivých káčátek“ se dnes využívají ty nejmodernější metody a technologie. Už dávno nejde jen o doménu Hollywoodu. Mimochodem, při pohledu na některé hvězdy stříbrného plátna, přemýšlím nad tím, která část jejich těla má ještě svou původní podobu. A ty, které tvrdí, že ani netuší, co to ta plastika vlastně je, je mají samozřejmě nejvíce.

Proč? Krása je totiž vzácnou devizou, která pro mnohé představuje bránu do světa slávy, úspěchu a bohatství. Krása a s ní spojený obdiv dodává většině z nás potřebné sebevědomí, sexappeal a příjemný pocit spokojenosti. Ne, já v žádném případě neodsuzuji to, co se děje za dveřmi klinik plastické chirurgie. Já si jen kladu otázku, kde jsou ty pomyslné hranice, kam až chceme v této „výrobě super lidi“ zajít. Co ještě můžeme v úpravě našeho „exteriéru“ považovat za únosné a co už je opravdu „silná káva“?

Ohodnotit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.